Jak to vše začalo

Sárinku jsem si pořídila tehdy, kdy jsem musela nechat uspat svou fenečku jezevčíka Besinku. Chtěla jsem nějakého velkého psa, protože se mi velcí psi strašně líbí. Přemýšlela jsem jakou rasu. Nejprve jsem chtěla border kolii, ale nakonec mě více okouzlil zlatý retriever pro svou povahu a věrnost svému pánovi. Protože mi naši nedovolili pejska papírového tak jsem hledala bez PP. Hned jsem procházela inzeráty, ale všechny byly až z Čech. Až jednoho dne jsem se dočetla, že prodávají štěňata ve Frýdku Místku. Tak jsem hned volala a oni měli ještě volné fenečky. Po 14 dnech jsme se jeli s našima na štěňátka podívat. Byli velice krásné. No a za pár týdnů, přesně na jarní prázdniny jsem si jedno štěňátko vezla domů. A bylo to. Měla jsem doma fenečku, kterou jsem pojmenovala Sára.

Sára rostla jak z vody. Zažili jsme spolu spoustu legrace. V necelých 4 měsících okusila Sára vodu, která se ji velmi moc zalíbíla a od té doby se vykoupe při první příležitosti kdekoli, kde je alespoň po kotníky voda. Říkám ji někdy vodomilka nebo vodník.

V 6 měsících jsem se rozhodla, že s ní začnu chodit na cvičák, ať je poslušná a hodná, jak má každý pes být vycvičený. Začala jsem chodit k výcvikářce Romaně Masné, která měla na starosti štěňátka. Romča mě naučila spoustu základních věcí, radila mi co dělám špatně a já jsem vše dělala tak, aby jsme jí a hlavně sobě udělali radost s tím, že nám to jde. Jí patří můj převeliký dík za to, co nás naučila.

Po půl roce jsem se přesunula dál do skupiny Richarda Vavrly (pokročilí). Zde jsem pokračovala společně se Sárinkou a docela pěkně nám to spolu šlo. Nejprve mě ve snu nenapadlo, že s ní někdy v budoucnu budu skládat zkoušky, ale později, jak jsem zjistila, že nám to cvičení docela klape, tak jsme to spolu zkusili a ono to vyšlo. První naše zkouška ZOP byla splněna a to s počtem 93 bodů. Nechtělo se mi ani věřit, že jsme to spolu zvládly. No a o dva týdny později byly ještě zkoušky ZZO.  K těmto zkouškám se později přidalo ještě BH.

No a protože jsem nechtěla, aby Sárinka nebyla sama, pořídila jsem si ještě jednu fenečku. Tentokrát už s PP. Jmenuje se Orsi a je z Frýdlantu nad Ostravicí.

Orsinku jsem si vzala jako 3 měsíční štěňátko. Je to na pohled nevinná fenka s ďáblíkem v těle. 

S Orsi jsem v jejich čerstvých 4 měsících začala taky chodit na cvičák, aby si pomalu začala zvykat na ruch a lidi okolo ní. Je velice učenlivá a už docela chodí dobře na vodítku u nohy. Ale ještě to bude dlouhá cesta k výborným výsledkům.

V roce 2011 jsme spolu složili naše první lovecké zkoušky a poznali spousy nových a senzačních přátel. No a k uchovnění už nechybělo nic.